Lidé, kteří se o opuštěné mládě kosatky zajímali, museli čelit vážnému dilematu. Vyhovět jeho potřebě se družit nebo obnovit bariéru mezi zvířetem a člověkem, podle odborníků nezbytnou pro jeho další přežití? Americký dokument
Luna žila se svou rodinou ve společnosti kosatek, které tráví léto v mělkých vodách u západního pobřeží Severní Ameriky mezi Kanadou a Spojenými státy. Tato populace je v současné době vážně ohrožena. Zbylo z ní pouhých devadesát kosatek. Příčinou jejich úbytku je nedostatek potravy. Ryby, kterými se živí, odsud postupně mizí vinou lovu, znečištění a hluku motorů. Ale navzdory těmto nepříznivým okolnostem kosatky urputně bojují o přežití. Žijí ve společenství, které by se dalo nazvat širokou rodinou. Spolupracují, hrají si, dotýkají se navzájem. Na dálku spolu komunikují voláním a pískáním. Kosatky mají stejně silné sociální vazby jako my. Jejich touha po společnosti je možná dokonce ještě silnější než u člověka. Izolace od ostatních kosatek jim může způsobit vážné psychické problémy. Vědci sledují místní kosatky více než čtyřicet let. Díky značkování je všechny dokonale znají. Když se tato malá kosatka narodila, dostala označení L-98 a jméno Luna. Lidé z pobřeží Kanady i Spojených států, kteří mohou tyto kosatky pozorovat každý den, si všimli, že Luna je samostatnější než ostatní mláďata jejího druhu. Některé se drží poblíž matky, jiné jsou spíš jako Luna. Ale ona je přece jen extrém. Potuluje se tu sama a navazuje kontakt s každým, koho potká. Bylo to nejzvláštnější mládě kosatky, jaké kdy bylo sledováno. A celý její příběh je unikátní. Režie: Suzanne Chisholm a Micheal Parfit.
