"... V předčasně zesnulém Anthony Minghellovi ztratila světová kinematografie jednoho z mála svých vyvolených básníků osudové lásky. Již tehdy zralý tvůrce-čtyřicátník patřil k té skupině umělců, pro něž válečné téma jako forma mezní situace lidské existence zůstává podřízeno síle citu-lásky individua, jedince i uvnitř velkých skupin obyvatelstva. Skutečnost, že jeho hrdiny jsou mladí lidé prožívající plně své životy, je dalším charakteristickým prvkem jeho nezaměnitelné tvorby. Dvojí rovina kompozice mu umožňuje zasvěceně pronikavé vhledy do nejtajnějších skrýší lidského nitra. Válka, zhoubná ve svém bezprostředním působení, je v mikroměřítku ještě strašnější. Nejednoduché se stává ještě složitějším, nesnadné nezvladatelným. Nepravděpodobnost nedějového děje je ve skutečnosti vlastně až šedě realistická. V oficiálních líčeních válek na tyto situace není místo; teprve po letech, když vychladnou vášně, smysly se zklidní a vzbouřený rozum se podvolí moudrosti nadhledu a všelidského rozměru, vysvitne plný dosah způsobených nevratných škod a ztrát. I těch, na něž si nelze sáhnout a jež není možné změřit. Kamera, která do lidského nitra promítá neopakovatelné přírodní krásy tuniských i italských exteriérů, a precizně slazené výkony skvělých herců, mezi nimiž vynikají kromě Juliette Binochové i starší z obou Finniesů Ralph a zejména pro mne zcela neznámá Kristin Scott-Thomasová, je vyvažována scénářem, který stačí do milostného rukopisu zachytit i klasické epizody válečného života (bombové scény zpod mostu a pomníku na anonymním náměstí neznámého italského městečka). Celek, který z toho všeho vzniká, je nezodpovědně drzý: dovoluje si s cynismem přímo patetickým tvrdit, že láska je víc než soulož-sex, že je cit nadčasový a mocný, cit jímající, cit všepohlcující. Že je nezničitelná. Osobně patřím k těm nevyléčitelným romantikům, kteří této nehoráznosti dávají nekriticky za pravdu. Myslí si dokonce, že život by bez ní byl nepoměrně chudší a šedší. ..." sportovec na ČSFD
Zdravotní sestra Hana (Juliette Binoche) pečuje v pobořené vile kdesi v Itálii, dobývané americkou armádou, o neznámého vojáka s těžkými popáleninami (Ralph Fiennes). Pacient postupně odhaluje svou identitu, na kterou se kvůli tíživému pocitu viny snaží zapomenout. Vášnivé vzplanutí ke vdané Katharine (Kristin Scott Thomas) za války v severní Africe vedlo kartografa Almásyho od zrady ke zradě. Omluvou mu snad byla jen jeho posedlost a po letecké nehodě v poušti úporná snaha o záchranu Katharinina života. Přes Almásyho nadlidské úsilí však Katharine zemřela. Výčitky zohaveného pacienta prohlubuje náhodné setkání s novinářem Caravaggiem (Willem Dafoe), kterého udal Němcům. Tragickou atmosféru rámuje tragický konec rodícího se vztahu Hany a sikhského ženisty Kipa. (oko)
"... Člověk je nepoučitelný! Pár let po nejhorším konfliktu v dějinách lidstva se v Alžírsku odehrává peklo, které se francouzským filmařům povedlo dokonale převést na plátno. Úžasně tu tvůrci vykreslili proměnu mladého nadporučíka - "chceš-li s vlky býti, musíš s nimi výti". Osobně se mi snímek líbil, dávám plné hodnocení za zobrazení krutosti bez příkras, objektivitu pohledu na konflikt a psychologii dvou hlavních postav. ..." cheyene na ČSFD
