Bílá civilizace rezignovala na soužití s přírodou i na zkušenosti, které z něj vyplývají. Jedni z mála, kteří původní tradice uchovávají, jsou jihoameričtí šamani. Film má být sondou do šamanské duše a tím pádem i jakýmsi vhledem do lidské minulosti. Scénář a režie P. Bezouška
Technický pokrok a bezhlavý hon za "růstem růstu" způsobily, že bílá civilizace začala ignorovat znalosti, které získávaly přírodní národy ve tvrdé škole tisíciletých zkušeností. Přírodní společenství byla řízena a ovlivňována mytologií. Mnohým z nás se zdá, že mýty jsou pro technickou společnost primitivní a nepotřebné. Ale střepy kultur, žijící dosud v souladu s přírodou, jsou toho názoru, že rozvinutý svět musí znovu objevit ty nemateriální hodnoty, které umožňují rovnováhu mezi světem vnějším a světem vnitřním. Jen to umožňuje porozumět například tomu, že každá zjevná výhoda má i svoji nevýhodu a že je nutné, ve svých touhách a přáních, přijmout určitá omezení. Co je to jiného než trvale udržitelný přístup k životu? Přírodní národy vědí, že s přírodou musí spolupracovat a mohou ji jenom usměrňovat, nikoliv ničit a znásilňovat (viz rozdíl kolonista - indián při řešení stejných problémů).
O tom všem hovořil režisér Pavel Bezouška, který se bezmála 40 let v České televizi věnuje ekologickým otázkám s amazonskými šamany v Brazílii a Peru. Výpovědi šamanů jsou ilustrovány nejen jejich obřady a rituály, ale také konkrétní sondou do jejich umění, ať už jde o léčitelské schopnosti, vstup do paralelních světů, nebo, současné vědě nepřijatelné, schopnosti např. volání deště či likvidace soupeře rituálním obřadem.
"... O co méně Woody koktá a vede brilantně vypointované dialogy, o to více létá na jetpacku s vrtulí, maskuje se za robota, bojuje s instantním pudinkem a omračuje soupeře obří jahodou. A ono je to stejně vtipné. Inspirace groteskovými klasiky Allenovi svědčí a svědčí to i tomuto snímku. Proto je dobré se na něj nekoukat jako na typickou Allenovinu, ale jako na výlet génia humoru do nepříliš probádaných končin. V opačném případě hrozí zklamání až znechucení. Na druhou stranu nechybí filmové parafráze, ať už na Marxe nebo na 2001, a ani toho slovního humoru není nejméně -Jste politicky aktivní? -Ano, jednou jsem měsíc nejedl hrozny. A tak dále. Prostě ať už Woody dělá cokoliv (nebo Cokoliv?), dokáže skvěle pobavit. A to je důvod, proč na jeho filmy koukám. ..." Terter by ČSFD
Pětatřicetiletý spolumajitel restaurace U veselé Mrkvičky, v Greenwich Village, jímž je klarinetista amatér Miles Monroe, se v roce 1973 musí podrobit poměrně banální operaci žaludečních vředů. Z narkózy se ale probouzí téměř o dvě stě let později, taková je výchozí situace sci-fi komedie Woodyho Allena. Hlavní postavou příběhu je opět nešikovný, nehrdinský hrdina, dostávající se vlastní nemotorností do neobvyklých situací... Režisér Woody Allen s patřičnou dávkou nadsázky karikuje společenské systémy s neomezeně vládnoucími diktátory, stejně jako zaručeně "dokonalé" politické systémy a ideologie. Příběh nezapře inspiraci futurismem, také tentokrát v ději nalezneme citace z grotesek Macka Sennetta, Bustera Keatona, Harolda Lloyda, Charlieho Chaplina, bratří Marxů, parafráze slavných filmových dialogů. Humorem shazuje některé psychologizující divadelní hry či nyní aktuální klonování lidských orgánů. Neméně důležitou součástí děje se stala hudba Woodyho Allena, jenž se tu představuje i jako její interpret na klarinet, v doprovodu vlastní dlouholeté skupiny The New Orleans Funeral Ragtime Orchestra a newyorleánské kapely The Preservation Hall Band. Není nezajímavé, že kostýmy k tomuto snímku připravil Joel Schumacher, který později více zaujal jako režisér například snímky Hráči se smrtí, Nebezpečný klient a Čas zabíjet. (oficiální text distributora)
