"... Po toľkých rokoch od premiéry a s prihliadnutím k súčasnej produkcii už málokto označí tento film za perverzný, škandálny, či poburujúci. Veď on vlastne ani nie je o sexe, ale o osamelosti, o bolesti a o zúfalstve. A o pokrytcoch. Ale tí nie sú na plátne, ale v hojnom množstve pred ním. ..." nascendi na ČSFD
Poslední tango v Paříži je doposud nejodvážnější a nejucelenější Bertolucciho dílo, mladistvé a zároveň vyspělé, překvapivé vnitřní zralostí a formální vytříbeností, přitom matoucí rejstříkem myšlenkových motivů. Ne všechny jsou možná rovnoměrně zdůrazněny, některé jsou pouze naznačeny, jenom se tu o ně zavadí, do značné míry jde o otevřený film a přitom hádankovitý, prodchnutý četnými literárními i filmovými narážkami a zároveň prostoupený a podpíraný nápory bytostné autentičnosti, naléhavou připomínkou smrti, doprovázenou ideologickým odhalováním buržoasie a jejích mýtů (především mýtus sexu), intenzivním a rozdychtěným patosem při postihování ,otcovy živočišnosti a ,dceřiny bezbranné disponovatelnosti. Tento tanec sexu a smrti na pokraji propasti holé lidské existence, bez východiska a bez možnosti zařazení do rámce dané společenské struktury je zaznamenán nepopiratelně s filmovým mistrovstvím, jež podmaňuje a okouzluje. - Ugo Casiraghi - "Zuřivé tango sexu a smrti", LUnita 17. 12. 1972
Paul je Američan v strednom veku, ktorého žena spáchala samovraždu. Jeanne je mladučká Francúzska, ktorá sa čoskoro vydá za začínajúceho filmového režiséra. Obaja hľadajú nové bývanie a tak sa ocitnú naraz v opustenom byte. Ich náhodné stretnutie vyústi do anonymného sexu s osudovými následkami. Bez toho, aby si prezradili mená, začnú sa pravidelne stretávať medzi prázdnymi stenami, aby spoločne siahli až na trpké dno vášne. Jeden z najkontroverznejších filmov v dejinách kinematografie sa preslávil najmä vďaka nepokrytému zobrazeniu sexuality a explicitným erotickým scénam. Za povrchnou fasádou týchto škandálov a právnych sankcií sa však skrýva vari jedna z najnaliehavejších existenciálnych výpovedí o zúfalej potrebe ľudského dotyku. Zobrazuje dvoch hrdinov, ktorí sú si navzájom cudzincami, no autentický - aj keď krutý - kontakt s druhou bytosťou navždy zmení ich životy. Paul po manželkinej samovražde trpí zložitými pocitmi zrady i viny. Jeho srdce i myseľ sú paralyzované žiaľom, ktorý ho stravuje a nedokáže od neho nájsť úľavu. Animálny sex je pre neho jedinou možnosťou, ako prebudiť svoje zmysly k citovému vnímaniu. Jeanne zasa nenachádza vo vzťahu s mladíkom citovú plnosť a preto je fascinovaná tajomným Paulom a bez námietok napĺňa jeho brutálne erotické predstavy. Ich sebadeštruktívny vzťah je rubom lásky a nehy, napriek tomu je možno tým najpravdivejším citom v ich životoch. Hlavnú úlohu muža, hľadajúceho útechu v smútku prostredníctvom krutosti k sebe i k iným, stvárnil s hereckou bravúrou Marlon Brando, jeho hereckou partnerkou bola mladá Marie Schneiderová, ktorej kariéru navždy poznačila rola erotickej otrokyne dominantného muža. Režisérovi Bernardovi Bertoluccimu film priniesol nielen pohoršenie publika a povesť večného provokatéra, ale aj nadšenie liberálnej kritiky, ktorá ho oslavovala za oslobodenie filmového umenia z úzkoprsých noriem meštiackej morálky. (oficiální text distributora)
"... Strhující a Oscarem zcela právem oceněný výkon Jodie Foster za roli ženské, která si "koledovala" a vykoledovala. Je krátká sukně, tanec a lascivní pohled výzva a povolenka ke znásilnění? Je to polehčující okolnost? "My za nic nemůžeme, vona si vo to řekla". Film o hranicích, o výkladu práva, o postojích, o přátelích či "přátelích", prioritách .." kleopatra na ČSFD
