"... Tenhle cikánský epos miluju snad nejvíce ze všech Kusturicových filmů. Cesta mladého míšence Perhana z malé cikánské kolonie do velkého světa, kde místo štěstí najde jen peníze a zmar, je natočená s empatií a precizností, která svědčí o tom, že Kusturica mezi cikánskou komunitou žil a naučil se ji chápat jinak než jako režisérský "gádžo". Výkony herců i neherců jsou výborné, humor je černý jak bota, tragika převelice lidská a některé scény v sobě mají (i díky famózní Bregovičově hudbě) magickou uhrančivost. Je úžasné sledovat, jak původně bodré líčení života v kolonii přechází do těžce tragického závěru, ve kterém se Perhanův svět zbortí jak ten dům k pověšení. Mistr ve vrcholné formě! ..." Marigold na ČSFD
Hlavní hrdina filmu Perhan žije se svou babičkou Hatidžou, strýcem Merdžanem a nemocnou sestrou Danirou v romské osadě, ze které jsou pravidelně unášeny děti do Itálie, kde jsou využívány Ahmedovou mafií k různým zločinům. Perhan se zamiluje do krásné Azry, ale k docílení svatby potřebuje peníze, a tak se vydává na dlouhou cestu do Milána Kusturica svým filmem reagoval na článek v novinách, kdy skupina jugoslávských Romů byla zatčena italskou policií a obviněna z vykupování dětí z chudých romských rodin. Děti převážela ilegálně do Itálie, kde je nutila k žebrání, prostituci a krádežím. Kusturica odjel do Skopje a několik měsíců žil v romské osadě, ve které naslouchal starým mýtům vyprávějících o svobodě a smrti. Ve filmu propojil dokumentární rovinu se symbolickou, ve které jsou protagonisté čistší, věří ve své sny a touží po šťastnějším volnějším životě. Film získal cenu za režii na MFF v Cannes v roce 1989. (oficiální text distributora)