"... Kupodivu jsem byla unešena i z tohoto podivně dokumentárního filmu o Římu, vlastně se mi zatím zdá nejpřístupnějším dílkem od Felliniho. Je to také dáno občasnými vskutku humornými situacemi (ono totiž vidět přehlídku církevních šatů - to se jen tak nepoštěstí, nebo Felliniho kterak deklamuje, že ti studenti kritizují film, který právě natáčí...). Roma chvílemi však i kritizuje a nostalgizuje - mizející fresky vykutané krtkem v nově stavěném metru, toho jsou jasným příkladem. Jen mě takříkajíc zaskočila šišlavá angličtina ... (nepochopení z mé strany - nebo to byl zase jen vtip???). Film je poctou i kritikou Říma zároveň, je také poctou a kritikou italskému temperamentu, je to vizuálně a audiálně (ruchy velkoměsta hrají velkou roli) úchvatný film, sice bez děje, ale s poselstvím...." K212 na ČSFD Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil. (oficiální text distributora)
