"... Na svou dobu odvážný film - žádné košilaté scény. Zeffirelli zůstává věrný literárním předlohám a zároveň vytváří svébytné umělecké dílo; např. tupě nepřebírá všechny ty duchaplné konverzace z Bronteové knihy, ale jen je v několika záběrech nastíní. A to hlavní - románové kouzlo dob viktoriánské Anglie - režisér zprostředkovává stoprocentně. Je to vlastně přetvořená pohádka o Panně a netvorovi. Chudá dívka přijde do zakletého hradu, kde je pojednou zahrnuta přepychem a skrývanou láskou; ona najednou odjíždí a vrací se až za mnohem delší dobu, než ten, kdo ji miluje, čeká. On téměř umírá steskem, ale vše dobře skončí. Až na to, že na konci se z prince stává "netvor" a z krásného hradu trosky. ..." Sipora na ČSFD
Příběh osiřelé Jane Eryrové začíná ve třicátých letech 19. století, kdy se dívka dostává z rodiny své zlé tety, kde po smrti rodičů žila, do internátní školy v Lowoodu. Příliš si však nepomohla. Ve škole musí dívka snášet všemožné ústrky od vychovatelů, zejména od staré slečny Scatcherdové. Přestože jsou ostatní dívky nabádány k tomu, aby se Jane stranily, sblíží se Jane s Helen, která spí na vedlejší posteli. Vinou nedbalosti vedení ústavu však Helen po čase podlehne těžké nemoci. Dospělá Jane se stane učitelkou a po dvou letech působení v Lowoodu opustí nenáviděnou školu, aby nastoupila na nové místo vychovatelky v Thornfield Hallu, kde se má starat o malého sirotka Adélu Varensovou. Při seznamování s domem, zaslechne Jane podivný smích, který správcová domu připisuje služebné Grace. O několik měsíců později se Jane stane svědkem nehody, kdy kůň, který uklouzl na ledu, shodí svého jezdce. Jane mu pomůže na nohy a večer se dozví, že to je majitel panství, Edward Rochester, který přijíždí jen občas. Muž Jane pochválí za kvalitní péči o Adélu a netají se uznáním, když vidí obrazy, které žena maluje ve volných chvílích. V noci opět slyší podivný smích a pak si všimne požáru v Rochesterově pokoji. Vzbudí opilého muže, který oheň uhasí a požádá Jane, aby o smíchu nikomu neříkala. Druhý den odjede muž na návštěvu k lordu Ingremovi s jehož dcerou Blanche se má zasnoubit. Podle Adély si ho však chce Blanche vzít pouze pro peníze. Jane si uvědomí, že se do Rochestera zamilovala. Vzápětí se stane svědkem dalších podivných událostí, když se v domě objeví údajný Rochesterův přítel Richard Mason. Ten je v noci za podivných okolností zraněn do ramene a Rochester, který mu vyčítá neohlášený příjezd, se ho snaží co nejrychleji dostat z domu pryč. Když Jane dostane dopis se zprávou o špatném zdravotním stavu své tety, vezme si volno a odjede ji navštívit. Musí však Rochesterovi slíbit, že se vrátí. Zdá se že muž v ní našel stejné zalíbení jako ona v něm. Když se po měsíci vrátí, má Rochester před svatbou, ale vyzná lásku Jane s tím, že se s Blanche nemilují. Požádá ji dokonce o ruku a ona, přes varování správcové, nabídku přijme. Svatební obřad však přeruší úředník, který prozradí, že Rochester je již ženatý. Rochester se rozhodne představit svou ženu Berthu. Žena je šílená a Rochester ji nikdy nemiloval. Ke sňatku s ní byl přinucen a poprvé svou ženu viděl až při svatebním obřadu, před patnácti lety. Jane se rozhodne Rochestera opustit i přes city, které k němu chová. V noci však záchvat Bertina šílenství dramaticky poznamená osud Rochestera a nepřímo i Jane. (oficiální text distributora)
"... Nádherná "česká poetika", excelující herecké výkony (János Bán, Marián Labuda, Rudolf Hrušínský etc.), perfektní a inteligentní humor či přiměřené a především nemoralizující zamyšlení nad některými mizernými vlastnostmi, které přežívají mezi lidmi bez ohledu na společenské zřízení či dobu. To vše a mnohem více dělá ze snímku VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ mou bezkonkurenčně nejoblíbenější českou komedii... a vlastně nejen českou. ..." zputnik na ČSFD
