"... Srovnáváme-li americký akční film naší současnosti s francouzskou školou detektivky, jak postupně vzniká a dozrává v průběhu šedesátých a zejména sedmdesátých let minulého století, vynikne řada nepřehlédnutelných rozdílů. Kvalita výpravy a vůle po vystižení hodnověrnosti prostředí jsou v zásadě srovnatelné; americké škole až fatálně však chybí francouzská záliba v kultivované formě a hladce plynoucím příběhu. Zužovat vysvětlení na vývoj žánru nebo odlišné tempo doby nepostačí právě tak jako odkaz na různost národních povah. BORSALINO A SPOL je přitom špičkovou ukázkou své školy i žánru. Nejen Italové, ale i jiné národy - jak dnes také postupně zjišťujeme - mají svůj organizovaný zločin s historií neméně poutavou a plnou krve jako v případě Apeninského poloostrova. Marseilleské podsvětí třicátých let s hnědým nádechem z italské strany ne tolik vzdálených hranic vytvořilo pro základní situace filmu víc než dobré výchozí prostředí. Nejen v popředí stojící Delon, ale i další představitelé důležitých úloh jako Riccardo Cucciolla v dvojroli bratří Volponů nebo Catherine Rouvelová jsou součástí ostré kresby doby, přepychových interiérů nevěstinců i vaudevillů a kabaretů. Kontroverzně působící přímočarost řešení je jen zdánlivě vytržena mimo kontext času a místa; rychlost ideálně uskutečňované akce jiné postupy ani nedovoluje a graciéznost, jakkoliv chorobná a zrůdná, k tomu všemu patří. Ptáme-li se po původu těchto komozičních postupů, nemůžeme skončit jinde než u starých dobrých Dumasvých hrdinů. Monte Christové i D´Artagnanové mají také své Planchety, i oni staví na přátelství na život a na smrt a není-li zbytí, sahají k drsnostem, při kterých běhá mráz po zádech. Pravděpodobnost toho, co v jejich případě vidíme na stříbrném plátně, není významně vyšší než v BORSALINECH. Spíše naopak. Lehkost žánru si tedy i v BORSALINOVI vynucuje snadnost prvoplánových postupů, jejichž vnějšková přesvědčivost je druhotně zesilována důkladnou kresbou charakterů i přesvědčivostí kontextu, do něhož je zasazována (Volpone není jen gangstrem, ale i exponentem krajní francouzské pravice a v mnoha ohledech i vysoce pravděpodobným poučeným příjemcem Hitlerových říšskoněmeckých marek). Určitý mezižánrový i dějový hybrid, jímž BORSALINO také je, jen dále zesiluje hodnotu jednoho z prvních Delonem produkovaných filmů. Máme-li tedy uzavřít tento komentář tím, čím byl započat, totiž srovnáním klasické francouzské a současné americké školy drsného filmu, propracováváme se k podobenství výrobků z plně robotizované linky a poctivých, manufakturně se starou řemeslnickou precízností vyhotovovaných kusů na zakázku. Můj pocit je, že manufaktura právě pro tu starosvětskou nešablonovitou důkladnost v tomto srovnání nejen vede, ale i jednoznačně vítězí. ..." sportovec na ČSFD
Roch Sigffredi (Alain Delon) je po prohrané válce gangů a smrti svého přítele Francoise Capelly nucen opustit Marseilles. Zpátky jej však žene touha po pomstě zničeného přátelství. Všem, kteří zradili, nezbývá mnoho času. Mstitel se vrací. (oficiální text distributora)
Žádné komentáře:
Okomentovat