"... Intelektuální hříčka o technologii moci a manipulaci s jedincem, která se stala kultovní záležitostí díky tomu, že o dva roky později přišla sovětská invaze. Filmový příběh o jedné hostině a nezvaných návštěvnících se dokonale strefil do pochmurné nálady oné doby. Zajímavé dialogy a orwelovsko-kafkovská atmosféra. Silná závěrečná scéna, kdy se hledání zatoulaného hosta, který evidentně nestojí o společnost, změní v nemilosrdnou štvanici na odpadlíka. Celkový dojem: 95 %. Už jen díky netypickému obsazení stojí film za shlédnutí. ..." gudaulin by ČSFD
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.
Slavné tragikomické podobenství Jana Němce, výrazově minimalistické a obsazené několika postavami, pojednává o různě maskovaných mocenských mechanismech, často demagogických a lákavých, ať již se žoviálním úsměškem ponižují lidskou důstojnost nebo ničí každého, kdo se odmítne přizpůsobit. Ještě zajímavější jsou však postřehy o chování lidí vystavených zátěžové situaci, třeba o tom, že na odiv vystavované protesty bývají pouhou pózou. Výsledné zjištění je překvapivé: pokud nesouhlasíme, je zbytečné cokoli říkat. Stačí se zdvihnout a odejít. (oficiální text distributora)
"... Američan a Japonec. Oba se ocitají na pustém ostrově. Ve filmu neuvidíme nic, co se odehrálo před ztroskotáním, dokonce ani samotné ztroskotání. Neuvidíme jiné tváře, než ty, které patří našim trosečníkům. Ti toho moc nenamluví, což je vzhledem k jazykové bariéře pochopitelné, především si však i na ostrov zatáhli válku, která právě v Pacifiku zuří. Světem otřásá ta druhá světová a Amerika s Japonskem si příliš tykat nehodlají. Zpočátku vesměs nevinné laškování, v podobě házení si nábojů do ohně nebo močení tomu druhému na záda, přeroste ve hru na zajatce a usmířené stavění voru. Zábavná soukromá válka s poměrně naturalistickou atmosférou je zajímavá především díky představitelům, kteří se ujali obou hlavních (a jediných) rolí filmu. Lee Marvin a Toshiro Mifune jsou skvělí a předpokládám, že je každému jasné, kdo hraje Američana a kdo Japonce. Za zmínku stojí taky výborně ztvárněný závěr s překvapujícím vyústěním. ..." FateKEEPER by ČSFD
