Jean-Michel Jarre, Vangelis, Kraftwerk... jejich hudba stojí někde na jednom z okrajů celé velké stylové oblasti budoucí taneční hudby, jež nazýváme ambient. Ten díky zájmu publika přežil až dodnes, úspěšně se absorboval do taneční hudby a vzhledem ke svým estetickým základům a idejím se nezdá, že by nás měl v nejbližší době opustit.
Za počátek jeho moderního vývoje je považována už raná tvorba Briana Ena, ale ideály, k nimž se ambient snaží přiblížit, tu jsou už mnohem déle. Z impresionismu a Debussyho si bere fascinaci zvukovými barvami, táhlé zvukové plochy, důraz na dojem, impresi. Od Satieho a jemu podobných snahu o neupoutání posluchačovy pozornosti. Hudba má být jen jednou ze součástí reality, jakýsi "soundtrack všedního dne".
V letech 1976 1979 spolupracoval B. Eno s Davidem Bowiem na jeho "berlínské trilogii" zahrnující alba Low, Heroes a Lodger. Jeho jméno bylo nadlouho spojeno se jmény jako Harold Budd, John Cale, Cluster, Robert Fripp a David Byrne. Produkoval tři desky Talking Heads včetně Remain in Light (1980), pět alb U2, dále pomáhal anglické skupině James, Laurie Anderson a společně s Markusem Dravsem, Jonem Hopkinsem a Rikem Simpsonem produkoval poslední album Coldplay Viva La Vida Or Death And All His Friends.
Žádné komentáře:
Okomentovat