"... "Dnešek si zapamatujete jako den, kdy jste málem chytili... kapitána Jacka Sparrowa!" Jsem moc rád, že jsem překonal vlastní předsudky (Pcha! Bezduchý popcorn Jerryho Bruckheimera) a podíval jsem se. Někdy loni touto dobou jsem si z lenosti nechal narůst bradku a knír, načež mi dva lidé nezávisle na sobě řekli, že vypadám jako Jack Sparrow (ačkoli jsem blond a dredy, korálky či jiné legrace nenosím). A protože zrovna v tom týdnu ši Piráti z Karibiku v televizi, mé ješitné já se chtělo přesvědčit, zda je to přirovnání důvodem k hrdosti nebo k žalobě pro urážku na cti. :o) Na telecího Orlanda a Keiru jsem nebyl zvědavý, čekal jsem jen na Johnnyho Deppa - a dočkal jsem se entré, které mě přibilo ke křeslu. Za znění senzační hudby, která mohla být patetickým hrdinským motivem stejně jako jeho laškovnou parodií, se zjevil stoický pirát, vplouvající do přístavu na potápějící se lodi. Klidným krokem člověka, jemuž se podobné lapálie dějí třikrát týdně, vykročil z plachtoví na molo a rutinovaným způsobem setřásl výběrčího mýta, v němž jsem poznal poručíka Grubera z Haló, haló!... Mám velmi rád Johnnyho Deppa, ale postavám, které hraje, většinou až postupně přicházím na chuť. Kapitána Jacka Sparrowa jsem si zamiloval od tohoto prvního momentu. Akce se pak rozjela, než bys řekl johoho, a po definitivním potvrzení, že je to KOMEDIE (to jsem do té doby vůbec nevěděl), jsem se rád dodíval do konce. Poprvé, ale zdaleka ne naposled. Dodnes jsem Prokletí černé perly viděl asi desetkrát a poznal, že opakování je matkou obliby. Po druhém vidění si mě získal i záporný kapitán Barbossa, po dalším věrný Gibbs (vycházíme-li z Deppova názoru, že piráti byli něco jako rockové hvězdy své doby, pak je pan Gibbs Jackův manažer a promotér - historka s želvami je ohromné PR), nakonec i ta dvě telata atd. Následující pokračování dokonce zatmelila mezery v logice a zpětně dodala ději prvního filmu možnost vícečetných interpretací, takže věřte nebo ne - Dnešek si zapamatujete jako den, kdy milovník antikvárních konverzaček dal akčnímu spektáklu 100% ..." Oskar by ČSFD
Třpytivé vody Karibiku jsou pro darebáckého, ale šarmantního kapitána Jacka Sparrowa nevyčerpatelným zdrojem tajemných a vzrušujících dobrodružství. Jeho idylický život se však razantně změní ve chvíli, kdy se lstivý kapitán Barbossa zmocní jeho lodi Černá perla a napadne město Port Royal, odkud unese guvernérovu okouzlující dceru Elizabeth Swann. Její kamarád z dětství Will Turner se spolu s Jackem vydává na palubě nejrychlejší lodi britské flotily na odvážnou výpravu za záchranou Elizabeth a ukradené Černé perly. V patách je jim Elizabethin snoubenec, sympatický a ctižádostivý Commodore Norrington. Will ale netuší, že je Barbossa i s celou svou pirátskou posádkou pod vlivem prokletí, které jej odsuzuje k věčnému životu ve světě nemrtvých a každou noc jej proměňuje v živého kostlivce. Kletbu může zlomit pouze vrácení ukradené části prokletého pokladu na jeho původní místo. Posádky obou lodí se vydávají vstříc vzrušujícímu střetnutí s Barbossou na tajemný ostrov Isla de Muerta. Když pak pozvednou své meče k souboji s obávanými piráty Karibiku, je v sázce Jackova pomsta, Černá perla, zapomenutý poklad, zlomení kletby nad Barbossou a jeho posádkou, osud britské námořní flotily a v neposlední řadě také životy našich statečných hrdinů. (oficiální text distributora)
"... Jedna z mála výjimek, kdy se remake povedl více než originál (kdo chce porovnávat, originál najde v Levných knihách ve zrůdném růžovém obalu a pod krycím názvem "Věrný pes Čiko"). Tohle je jeden z nejsmutnějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Doják je to prvoplánovitý, ale velice účinný, i díky výborné Kaczmarekově hudbě a hlavnímu psímu představiteli, který by měl za ty smutné kukuče dostat zvláštního Oscara (i když jich asi bylo víc). Akita je skutečně nádherné plemeno, a to nejsem pejskař. Skutečný Hachi má v Tokiu tuto sochu, hned vedle té křižovatky s rušným přechodem pro chodce, která musí povinně být v každém filmu odehrávajícím se v Tokiu. ..." Dadel by ČSFD
