"... Trochu ma mrzí, keď (skoro) sám vidím výnimočnosť, až dokonalosť nejakého filmu. Jeho tvorcom sa totiž nedostane poklony, akú zasluhujú... Elegy je neobyčajne vyspelá, citlivá, psychologicky komplexná, v detailoch filmársky kreatívna snímka (od scenára až po brilantný strih, ktorý majstrovsky vypointováva všetky kľúčové scény). Režisérka portrétuje zamilovanosť päťdesiatnika snád presnejšie a i pre mladšieho diváka zrozumitelnejšie, než by to dokázal mužský režisér (čím len potvrdzuje moju – pre nás, mužov, neveselú teóriu – že ženy do mužov vidia lepšie než muži do žien :). Do hlavných rolí úmyselne vyberá na prvý pohľad nesúrodú dvojicu Kingsley/Cruz, aby ich povahovému súzneniu mohla dodať úplny tvar až nečakaným záverečným zvratom. Takisto si neviem predstaviť lepšie a nápaditejšie obsadeného Kingsleyho starého kamoša, než je Dennis Hopper, ku ktorému ináč ako divák nemám nijako vrelý vzťah. Čo sa ústrednej dvojky týka, Kingsley je krvou a srdcom filmu a veľmi ťažko sa rozpoznáva hranica medzi jeho hereckou genialitou a režisérkynou genialitou vo vedení hercov – tým pravým géniom bude zrejme až ich vzájomné porozumie a súhra talentov. Penelope som konečne po dlhých rokoch prišiel počas jedného víkendu na chuť (náhodná kombinácia Elegy s Vicky Cristinou Barcelonou) a dostal sa jej pod kožu. Je pokladom nielen hereckým. A nezabudnime na „chladne uvedomelú“, vášnivú realistku Patriciu Clarkson, v ktorej Kingsleyho postava nachádza jediné stabilné útočisko. Elegy som si pustil len tak, na vyplnenie nedeľného večera, a dostalo sa mi absolútnej emocionálnej i duchovnej filmovej satisfakcie. Mimochodom, prečo nemohol ten záverečný statický záber na pláž vydržať do konca záverečných titulkov? ..." POMO by ČSFD
Příběh o lásce a smrtelnosti, svobodě a utrpení podle románu Philipa Rotha. Profesor David Kepesh (Ben Kingsley) věnoval značnou část svého života výuce literatury a dobývání půvabných studentek. Otevřeně přiznává, že krásné ženě nedokáže odolat. Když však po šedesátce potká skvostnou Consuelu (Penélope Cruz), její mládí, její nádherné tělo a samozřejmost, s jakou se mu oddává, i podivná netečnost, s níž přijímá projevy jeho vášně, v něm probouzí žárlivost, kterou Kepesh nedokáže zapudit dokonce ani ve chvílích, kdy ji svírá v náručí, ztrácí svůj obvyklý ironický odstup a soustředění, přestává racionálně uvažovat. Před nejhorším ho však zachraňuje láska zralé ženy.
Film byl natočen podle románu nositele Pulitzerovy ceny Philipa Rotha a jeho název "Umírající zvíře" odkazuje na citát z irského básníka W. B. Yeatse, v němž se hovoří o tom, že lidské srdce, nemocné touhou, je připoutáno k umírajícímu zvířeti. Moudrá výpověď stárnoucího muže, který prahne po lásce a plnosti života a jen těžko se vyrovnává s vědomím, že to vše bude muset už třeba zítra opustit. (oficiální text distributora)
"... Romantický příběh o legendárním slovenském zbojníkovi Jánošíkovi je opravdu dobře vytvořený film.Nejen ,že zaujal doma , ale i na zahraničních festivalových přehlídkách.Což dokazuje ,že Martin Frič jako režisér se opravdu osvědčil. ..." balba na ČSFD
