"... Velmi působivý a pravdivý příběh z japonského zajateckého tábora za 2.světové války. Z normálních spojeneckých vojáků se za rok pobytu v táboře staly nemocné živé trosky, které zápasily o holé přežití. Krutost Japonců je dána vojenským kodexem, čím krutější zacházení se zajatci, tím více dozorce prokazuje věrnost japonskému císaři. Pravdivý příběh sepsal přeživší anglický kapitán Gordon, který poskytoval svým spolutrpitelům duševní pomoc tím, že založil v táboře jakousi pomyslnou "universitu vědy", kde se zajatci školili ke snášenlivosti, pokoře, trpělivosti a odpuštění. Díky tomu, se situace v táboře dosti zlepšila a "zahanbila" i kruté japonské vojáky. To se projevilo ke konci války, kdy do tábora přijede nákladní auto se spousty zraněných japonských vojáků a hlavní dozorce je vyhání a nechce poskytnout pomoc. Angličtí zajatci za vedení kapit.Gordona těmto zraněným poskytnou pomoc, protože Gordon prohlásí, že : " To nejsou nepřátelé, jsou to jen nemocné a zraněné lidské bytosti, které potřebují pomoc." Nádherný film, hluboce lidský. Nějaké stavění železnice je zde jenom podpůrnou záležitosti, aby se vůbec něco dělo. Nechce se věřit, že takové peklo může člověk přežít. ..." Orlau32 na ČSFDSnímek Na konci všech válek vypráví příběh spojeneckých vojáků, kteří musí čelit brutálnímu zacházení v japonském zajateckém táboře. Muži jsou nuceni stavět železnici v nelidských podmínkách džungle napříč územím Barmy a Siamu. Vysílené, hladové a na smrt nemocné muže žene kupředu jen touha po pomstě, úniku a sebezáchově. Jen s nadějí a nově nabytou důstojností jsou schopni pomalu objevovat slabiny strnulého a odlidštěného režimu jejich trýznitelů. Pravdivý životní příběh o velké statečnosti a vůli přežít. Natočeno podle vzpomínek skotského kapitána Ernesta Gordona. (oficiální text distributora)
Žádné komentáře:
Okomentovat