"... Další doklad toho, jak byla léta sedmdesátá drsnou to v kinematografii dobou. A jak kvalitní! Přerod Dustina Hoffmana z intelektuálského měšťáka v chladně kalkulující mašinu na zabíjení, pod tlakem extrémních okolností, je prostě dokonalý. Stejně tak Peckinpahova provokativní, občas až voyeurská režie. ..." Superpero na ČSFD
Děkuji za Váš komentář. Nechtěl jsem, abyste si ten film užil. Měl jsem v úmyslu Vás přimět k bližšímu pohledu na Vaši vlastní duši. Tolik Sam Peckinpah a jeho reakce na dopis diváka, pobouřeného intenzitou násilí zobrazeného ve snímku Strašáci. Příběh amerického matematika Davida (Dustin Hoffman) a jeho frivolní manželky Amy, kteří se v opuštěném domě na anglickém venkově stanou objekty brutálního útoku rozběsněných vesničanů, představuje Peckinpahovu nejvíce zneklidňující studii násilí skrytého hluboko uvnitř mírumilovného jedince, jenž je v určitý kritický okamžik nucen bojovat o holé přežití. Studii působivou i díky rafinovanému použití zpomalených záběrů a rychlého střihu, zejména v závěrečném, delirickém dobývání domu, které bez konvence westernových přestřelek působí snad až příliš reálně. Strašáci vynikají fascinující schopností zabránit divákovi v zaujmutí bezpečné distance od sledovaného dění a nutí jej k často nepříliš lichotivému pohledu dovnitř sebe samého. Už úvodní sekvence s dětmi trápícími psa, která odkazuje k podobné činnosti v úvodu Divoké bandy (jen pes je nahrazen škorpiónem a červenými mravenci), svědčí o režisérově spíše skeptickém názoru na světlé zítřky humanity. (MFF Karlovy Vary)
Žádné komentáře:
Okomentovat