"... Herec Peter Mullan natočil svůj režijní debut o životní ztrátě a možnostech jak se s ní vyrovnat. Je víc než zřejmé, že vycházel ze své osobní zkušenosti, kterou při ztrátě své matky, které snímek také věnoval, okusil. Ve filmu je perfektně zobrazena pomyslná hranice, které se dotýká každý, kdo musí přijmout smrt milované osoby. Hranice, kdy vědomí přijme ztrátu, ale není schopno reagovat racionálně. Čtyři sirotci se ze ztrátou matky vyrovnávají po svém, mimo svou kontrolu, ale nakonec hranici společně překročí a zachovají si svou lidskost. ..." Kmotr na ČSFD
Sourozence si člověk nevybírá. Nemusí si s nimi tedy nutně rozumět. I když ta varianta vzájemného porozumění, neřku-li lásky, je pro život všech zúčastněných samozřejmě příjemnější. Jenomže citu neporučíš. A konec konců, pokud si lidé vysloveně neubližují, ať si každý žije, jak umí. Jsou ale chvíle, kdy i ti nejotrlejší jedinci pocítí potřebu - nebo alespoň společenskou nutnost - vrátit se do rodného hnízda a vyhledat ty, s nimiž je pojí pokrevní pouto. Bohužel to většinou bývají mezní, nepříliš radostné situace... Pro Michaela, Thomase, Johna a Sheilu se takovouto smutnou příležitostí stala smrt jejich matky, s níž se musí - každý po svém - nějak vyrovnat. Její pohřeb je naplánován na zítřek a ti čtyři sirotci dnes prožijí možná nejbouřlivější noc svého života. Z bouře však vychází nejen příroda, ale i lidský jedinec očištěn, osvěžen. A byť je to sebeabsurdnější, ti čtyři lidé mají šanci najít v průběhu oněch dramatických nočních událostí i nový, hlubší vztah k sobě navzájem... (oficiální text distributora)
Žádné komentáře:
Okomentovat