"... Buñuel, jako takřka vždy neodolatelně přitahován k nepochopitelným mystériím víry, se pustil do působivého střetnutí se asketismem jako takovým, nejedná se však o jednostrannou kritiku, nýbrž o pokus předložení vlastních argumentů. Bohužel ze zamyšlené koncepce zbylo jen torzo, takže myšlenkově nebylo řečeno vše, co řečeno býti mělo. Asketismus je tu prezentován jako jasná, ale nesmírně těžká (pointa snímku ji dělá prakticky neschůdnou) cesta, zaručující soustředění na Boha a ochranu před vlivy, jež od něj člověka odvádějí. Proti tomuto pojetí vezdejšího života vystupuje bez hlubších pohnutek tělesný mrzák, přemýšlející především o svém žaludku, a svůdný ďábel evokující vše "dobré", co pozemský život nabízí. I sám ďábel se na chvíli stane tím "pokoušeným", musí vztekle odkopnout beránka vykoupení a jeho motivace zájmu o Šimona se nakonec ukáže jako potřeba toho, aby každý vyznával jeho víru - tedy jistý druh závisti. Asi nejzbožnější Buñuelův snímek, varující před přílišnou sebejistotou, opomíjením druhých, světa i jeho nástrah. ..." Pohrobek na ČSFDV púšti na hlavici stĺpu žije pustovník Šimon. V jeho askéze ho navštevuje množstvo pocestných - bezruký muž, ktorého Šimon zázračne vylieči, mladý kňaz, jeho matka, ale najmä diabol, ktorý ho prichádza pokúšať v rôznych podobách až do prekvapivého vyvrcholenia filmu, inšpirovaného postavou Šimona Stylitu, ktorý v 5. storočí prežil 37 rokov na hlavici stĺpu. Keď sa Luis Bunuel po dlhom exile v Mexiku vrátil do Španielska a nakrútil tam Viridianu, film vyvolal škandál a pobúrené reakcie španielskej vlády a Vatikánu. Režisér sa preto vrátil do Mexika, kde nakrúca Anjela skazy a po ňom i tretí film trilógie so Silviou Pinal a Claudiom Brookom, ktorý je opäť inteletuálnou polemikou s rôznymi podobami inštitucionalizovaného náboženstva. (oficiální text distributora)
Žádné komentáře:
Okomentovat